Once In A Lifetime (PART 13)
Andy nakonec zůstal ještě další den až do večera kvůli nějakým komplikacím. Nevadilo mi to. Alespoň mi řekl co je nového tam, kde jsem byl ještě nedávno doma. Zdálo se mi že se k Zaynovi chová opravdu skvěle, a protože byl sám nadaný malíř, i to je na nějakou chvíli sblížilo. Nechal jsem je teda chvilku spolu, s tím že máma byla nahoře, protože jsem si chtěl jenom na chvilku odskočit k Louimu, půjčil jsem mu totiž nějaké věci co mi měl vrátit.
"Takže... tvůj bývalý je ted u vás?" zeptal se Louis s lehkým úsměvem.
"Za pár hodin odjíždí," řekl jsem když jsem viděl jeho výraz.
"Není to ten co ti zlomil srdce na milion kousků?" svraštil obočí.
"Jo," sklonil jsem na vteřinu hlavu. "Ale už je to za námi."
"Řekl jsi mu o Zaynovi? Co se mu stalo?" zeptal se opatrně.
"Řekl," vydechl jsem. "Napřed jsem nechtěl ale když jsem viděl že si spolu rozumí, tak mi to nepřišlo špatné. Já... no... řekl jsem mu i to jeho rodičích."
"To jsi asi neměl," řekl.
"Proč? Ví že to Zaynovi ještě nemůže říkat," zakroutil jsem hlavou.
"Myslím že by ses měl radši vrátit, víš že když tam dlouho nejsi na Zayna to nemá dobrý vliv," řekl.
"Jo, asi máš pravdu. Kdyžtak se zastavíš až budeš mít čas, třeba i s Niallem," zasmál jsem se lehce.
"Třeba," pousmál se. "Tak už jdi, mám tě rád brácho."
"Já tebe taky," řekl jsem ještě a odjel jsem teda zpátky domů.
Cestou jsem měl však víc než hodinové zdržení kvůli nehodě na silnici. Kdž jsem konečně dorazil, v obýváku nikdo nebyl. Našel jsem na kuchynském stole vzkaz od mojí mámy že musela odskočit k paní Terminové. Nebyl jsem moc rád že tady nechala Zayna, ale přece jenom, byl tady ještě i Andy. Došlo mi že jsou asi nahoře, a tak jsem tak co nejtišeji vyšel schody. Bylo možné že už spí. Všude bylo totiž velké ticho. Zastavil jsem se až u mých dveří odkud jsem uslyšel Andyho hlas. Napřed jsem chtěl hned otevřít, ale nevím proč, rozhodl jsem se chvíli poslouchat.
"Liam tě vážně miluju, opradu," slyšel jsem a musel jsem se usmát. "Jo, od chvíle co tě zachránil z toho domu. Měl jsi to těžké co? Ani si to nedovedu představit. Kdo ví co všechno jsi vlastně prožil," vydechl. "Liam má vážně štěstí že tě našel. Jsi nádherný. Vážně nádherný zlato," v tu chvíli mi začalo hrozně bušit srdce a byl jsem vážně znepokojený a vyděšený. Ton jeho hlasu se mi nezdál. "Sakra, kdybych mohl, odvedl bych si tě do mého bytu a miloval se s tebou celou, celičkou noc. Možná, že teď si můžeme dát alespoň malou předehru." To bylo na mě moc, a rychle jsem vtrhl dovnitř.
Andy v sekundě zůstal ruku ze Zaynova kolena a vystrašeně se na mě podíval.
"Liame," usmál se nervozně. "Tak už jsi doma,"
"Vypadni," přiběhl jsem k němu a tlačil ho ze dveří. "Jsi pořád stejný hajzl a úchyl jako vždycky," vzal jsem ho za košili a měl jsem plnou chut rozbít mu tlamu.
"Fajn, fajn, už jdu," zasmál se. "Pusť me. Půjdu sám."
Pustil jsem ho, ale musel jsem se vážně ovládat.
"Tak už vypadni," ukázal jsem na něj prstem.
"Dobře, jasně. Vím že tě Zayn potřebuje. Když nemá nikoho, ani svoje rodiče. Chudáčci. Jak vlastně zemřeli?"
To už byla poslední kapka. Vší silou jsem ho praštil do obličeje, a on upadl na zem.
"Ty hajzle," začal jsem ho mlátit. "Tohle jsem měl udělat když jsi se objevil v mých dveřích."
"Li," vzlykl Zayn po chvíli. "Je to... pr-pravda,"
Při tom jsem přestal bít toho kreténa, a otočil jsem se na Zayna. "Zlatíčko. A-ano je."
Zayn v tom začal stračně brečet a mě to lámal osrdce. Zvednul jsem Andyho ze země a vyhodil jsem ho z pokoje. Zavřel jsem dveře a svezl jsem se na podlahu k posteli. Chytil jsem Zayna za jeho třesoucí ruce a ten mi začal plakat v náručí. Mě samému už po pár sekundách vyhrkly slzy a začal jsem brečet s ním, ikdyž, pořád jsem se snažil zůstat silný. Jeden z nás musel být. Ikdyž, co to povídám, Zayn byl mnohem silnější než já.
"Je mi to líto. Je mi to strašně líto," vzlykal jsem. "Ani nevíš jak moc."
Zayn jenom dál hystericky brečel.
"Zlatíčko, slibuju ti at se už stane cokoliv, nikdy nebudeš sám. Máš mě. Miluju tě. Miluju tě nejvíc na světě. Jsi smysl mého života," řekl jsem.
Zayn dál brečel a já ho nechal pořádně se vyplakat. Až vyčerpáním neusnul.
Bylo mi strašně. Vidět ho takhle mi doslova zapichávalo nůž přímo do srdce. Ale alespon už to věděl, jednou se to stejně musel dozvědět. V noci se ale stejně probudil alespon dvakrát a musel jsem ho dlouho uklidnovat než zase usnul. Vypadal tak strašně... zlomeně. Nevěděl jsem co mám přesně udělat, abych mu pomohl. Vím že jediné co mu může opravdu pomoct je když najdu jeho únosce a dostanou dostatečný trest. Nebyl jsem si jistý co bude dál, jak to vlastně celé dopadne, ale jednou věcí jsem si mohl být opravdu jistý. Že Zayna miluju. Že ho miluju víc než jsem si kdy myslel že někoho můžu milovat. Udělal bych pro něj všechno. Bez váhání bych za něj obětoval svůj vlastní život. A věděl jsem že Zayn taky. Vím jak moc mě miloval. Cítíl jsem to z každého doteku, pohledu, i polibku. Našel jsem lásku svého života, a byl jsem rozhodnutý zajitstit to, abych jeho utrpění učinil konec.