Once In A Lifetime (PART 15)
"Vy dva se znáte?" podíval jsem se na Zayna a pak na Kaithleen.
"Ano," vzlykla. Nechápal jsem co se to děje.
"Kaithleen," položil Harry ruku na její rameno. "Nechceš mi něco říct."
"Harry," podívala se na něj rozrušeně. "Myslím že je čas abys o mě věděl všechno."
"Lásko," pohladil jsem Zayna po vlasech. "Neplakej prosím," začal jsem mu otírat slzy."
"Zayne," přišla k nám Kaithleen blíž. "Bože, Zayne," pohladila ho po tváři a on se začal ještě víc třást.
"Co se to vlastně děje? Odkud se vy dva znáte," objal jsem Zayn pevně.
"To je na dlouho," vydechla a ani se neobtěžovala otřít si slzy.
"Tak začni," řekl jsem. "Musím to vědět."
"Dobře," pokývla. "Můžeme jít do obýváku prosím,"
Já jenom kývl a dál jsem Zayna držel když jsme se přemístili. Niall a Louis odešli jinam, protože vícitili že tahle chvíle asi bude hodně emotivní a asi by u ní nemělo být příliš lidí. Já sám byl nervozní, stejně jako Harry a bál jsem se co bude následovat. Ikdyž na druhou stranu jsem si držel naději že by jsme se třeba mohli dozvědět víc o těch bastrdech co Zayna unesli. Nebo co se vlastně stalo. Cokoliv.
"Tak jak jste se vlastně poznali," zeptal jsem se po chvíli mlčení.
Kaithleen se musela zhluboka nadechnout, ale ani to ji nezabránilo v dalších slzách. Harry pevně stiskl její ruku.
"Já... jsem Zayna poznala před pěti lety. Mí rodiče a starší bratři ho přivedly k nám. Měla jsem tehdy 14 a nechápala jsem co se děje. Řekli mi že ted bude bydlet u nás. Bylo vidět že je zmatený a hlavně vystrašený. Vůbec nemluvil, když už tak jazykem kterému jsem nerozuměla. Spal v přízemí, v malé místnosti. Každou noc jsem slyšel jeho křik a pláč, a každý den jsem viděla novou ránu. Strašně ho týrali, řekla bych že až mučili. Ani radši nechci vědět co všechno mu vlastně udělali. Chtěla jsem něco udělat, pomoct mu, ale sama jsem bila bítá a měla jsem ze svých rodičů strach. Nevěděla jsem co mám dělat. Vyhrožovali mi že mě tam zavřou s ním a přivážou mě tam řetězem. Věděla jsem čeho jsou schopní a tak jsem poslechla. Když jsem poslouchala, dovolili mi alespoň abych chodila za Zaynem a občas jsem ho mohla odvést i nahoru do svého pokoje. Učila jsem ho anglicky a snažila jsem se ho rozesmát, ale jeho tvář byla pořád tak neštastná. Jednou jsem se konečně rozhodla vzepřít a všechno jsem řekla učitelce ale nevěřila mi. I tak to ale nahlásila. Než se něco stalo, dozvěděli se o tom mí rodiče a rychle Zayna ukryli. Potom mě měsíc držely v přízemí spolu se Zaynem. Zanedlouho potom jsem utekla. Chtěla jsem vzít Zayna sebou, ale byl zázrak že se podařilo utéct mě. Šla jsem na policii, ale ani nevím jak, se jim zase podařilo spravedlnosti, odešli prý někam daleko. Já pak odjela autobusem co nejdál, našla jsem si práci, změnila si jméno a snažila se začít odznovu. Měla jsem za to že odjeli někam daleko. Snažila jsem se je najít, už jenom díky Zaynovi ale zároveň jsem se bála co by mi udělali kdyby jsme se znova setkali. Později jsem potkala Harryho, tu jedinou dobrou věc kterou jsem poznala. Ale nikdy jsem na tebe nezapoměla Zayna," mluvila slabě skrz pláč. "A nikdy jsem si neodpustila."
Já, Zayn i ona jsme brečeli a i Harrymu se leskly oči dojetím.
"Dokážeš mi odpustit? Prosím," podívala se na Zayna.
Ten jí jenom rychle objal. Já ho hladil po zádech a snažil se to vstřebat. Nikdy by mě ani nenapadlo že se něco takového může stát. No, svět je někdy opravdu malý.
"Páni," vydechl Niall když se on a Louis dozvěděli jak to vlastně bylo.
"Jo, páni," pokývl jsem.
"Kde je Zayn?" zeptal se Louis.
"Nahoře s Kaithleen a Harrym. Ukazují mu dům, vypadá to že měl Kaithellen opravdu rád a ona jeho," řekl jsem.
"Ale i tak si myslím že mohla udělat víc. Teda, neberte to špatně, ale myslím že mohla udělat ještě nco. Ale chápu že se snažila a že měla strach," řekl Niall.
"Jo," podíval jsem se na něj. "Před chvíli volala s komisařem a řekla mu nějaké informace, které by nám snad mohli pomoct najít ty hajzly. Je ochotná pomoct najít je za každou cenu," řekl jsem.
"No, snad už je konečně najdeme," řekl Louis povzbudivě.
"Snad," vydechl jsem.
V tu chvíli jsem slyšel Zayna, Kaitheeln a Harryho scházet dolů.
"Zaynie, lásko," šel jsem přímo k němu a políbil jsem ho do vlasů zatímco jsem ho objal.
"Vypadá to že dům se mu moc líbí," usmál se Harry a chytil Kaitheleen okolo pasu.
"Určitě budeme rádi když občas přijedete. Není to tak daleko," pousmála se.
"Přijedeme?" podíval se na mě Zayn.
"Když budeš chtít," pohladil jsem ho po tváři a jemně mě políbil.
"Takže dostaneme se i ktomu obědu?" zeptal se Niall s lehkým smíchem.
Všichni jsme se teda odebrali k jídlu a já byl vážně šťastný že vidím Zayna usměvavého, a byl jsem rád že si je s Kaithleen tak blízký, ale přece jenom, pořád jsem musel myslet na to jak její rodiče nenávidím a jak chci aby jsme je konečně našli a dostali spravedlivý trest. Do toho dne kdy se tak stane, nebudu mít pokoj. A vím že ani Zayn ne. Přál jsem si jenom aby jsme spolu mohli začít od začátku.