ONE DIRECTION FAN FICTION

"Vypadáš dokonale lásko," vydechl jsem s úsměvem když jsem viděl Zayn v obleku. Opravdu vypadal úžasně.

"V-vážně?" podíval se na mě nesměle.

"Vážně," kývl jsem. "Ještě ti dám kravatu," začal jsem mu ji vázat.

"Cassidy se dnes vdává," řekl tiše.

"Jo, ale pamatuj si zlatíčko, že ted je to Kaitheleen," řekl jsem a Zayn pokývl.

"Už.... našli... je?" sklopil hlavu.

"Ne, ale cítím že jsme blízko," pohladil jsem ho po vlasech. "Ale slíbili jsme si že dneska budeme štastní že?
Zayn se jemně usmál a já ho políbil.

"Tak," dal jsem mu ještě pusu na čelo, vzal ho za ruku, a pak jsme vyrazili na svatbu. Opravdu jsem si přál aby se dnešek nesl v duchu lásky a štěstí.

"Zayne, Liame," objal nás Harry hned jak nás uviděl.

"Kdepak je nevěsta?" zasmál jsem se lehce.

"Je nahoře," usmál se.

"Jsi nervozní?" zeptal jsem se ho.

"Trochu," pokývl. "Ale vezmu si holku kterou miluju, takže se nemám čeho bát. Ikdyž, tohle všechno, ti lidi, je to dost stresující."

"Nevíš kde jsou Louis a Niall?" začal jsem se rozhlížet po okolí.
"Nevím a asi ani nechci vědět," řekl. "Jenom doufám že si to ted někde nerozdávají.

Já jenom se smíchem zakroutil hlavou a šel jsem si se Zaynem sednout ke stolu.

"Chceš něco k pití lásko?" pohladil jsem Zayna po tváři.

"Ne," zakroutil hlavou.

"Jsi v pořádku? Nerozrušilo tě to všechno kolem?"

Zayn se s tak trochu vyděšeným pohledem podíval za sebe.

"Zaynie, lásko. Za chvíli se začne obřad, a pak tady zůstaneme na hostinu, tak dlouho jak budeš chtíti. Když tady nebudeš chtít zůstat, půjdeme ano?" políbil jsem jeho ruku.

Zayn jenom s něžným úsměvem kývl.

"Tak jo," opětoval jsem mu úsměv

"A tímto vás vyhlažuju za pana a paní Stylesovi," oznámil s úsměvem oddávající. "Můžete se políbit."

Harry se teda naklonil ke Kaithellen a vyměnili s dlouhý polibek.

Svatebčané začali tleskat a jásat, a objímat je.

"Gratuluj vám," objal jsem je. "Přeju vám to nejlepší."
"Děkujeme," usmála se Kaithleen. "Zayne."
"Gratuluju," usmál se a pevně ji objal.

"Mám tě ráda Zayne," pohladila ho po tváři.

"Já tě mám... taky rád," řekl jemně.

Upřímně, bylo mi vážně do breku. Nejen kvůli té svatbě, ale i kvůli tomu jak jsem viděl Zayna s někým ke komu má blízko. Opravdu jsem byl štastný že si osud takhle zahrál.

Po svatbě jsme se vrátili domů a já... se rozhodl pokusit se o další krok v našem vztahu. Nechtěl jsem po něm sex, to ne, ale jenom jsem chtěl aby se nestyděl ukázat mi svoje tělo, teda, jeho nahou hrud jsem viděl jenom v nemocnici. Věděl jsem že má nějaké rány, které se asi nikdy úplně nezaojí, ale to mi bylo ukradené. Byl tak hrozně nádherný, nejen zvenku, ale i zevnitř a já chtěl aby to viděl i on.

"Lásko, můžeš sem ke mě?" natáhl jsem k němu ruku.

On ji s úsměvem chytil.

"Postav se sem ano?" nastavil jsem ho čelem k zrcadlu.

"Proč?" sklopil zrak. "Nechci se na sebe dívat.ů

"Ale proč? Jsi nádherný, hrozně nádherný," políbil jsem ho na tvář. "Prosím, zvedni oči ano? Kvůli mě."

Zayn je po chvíli zvedl a podíval se na svůj a jeho odraz.

"Jsi... krásný," usmál se.

"To ty jsi krásný," zasml jsem se lehce. "Teď chci něco udělat. Důveřuj mi ano?"

Zayn kývl.

"Dobře," zašeptal jsem a pomalu jsem mu začal rozepínat košili, knoflíček po knoflíčku. Nebylo v tom ale nic sexuálního. Jenom jsem chtěl aby pochopil jak moc je nádherný.

Cítil jsem se mu zrychlil tep, ale to mě neodradilo. Když už byla košile rozepnutá, chtěl jsem mu ji sundat, ale on mě zastavil.

"Ne," řekl slabě.

"Prosím lásko moje," řekl jsem jemně.

On zavřel oči a nechal mě at mu ji sundám. Na hrudi měl pořád pak jizev, a na zádech byli pořád vidět stopy ran, ani jsem nevěděl od čeho, možná snad od biče, nebo opasku. Přejel jsem lehce po těch ranách, a Zayn se zatřásl. Cítil jsem v očích slzy, ale místo toho jsem ho objal okolo pasu a dal mu pusu na rameno. I přes ty rány byl nádherný, vlastně, dělali ho ještě krásnějším. Protože ikdyž přijímal rány, zůstal stejně tak krásný. A jeho duše byla čistá, a tak strašně nežná, že jsem nedokázal pochopit jaký člověk, teda spíš jaká zrůda, by mu dokázala ublížit.

"No, otevři oči zlatíčko," řekl jsem.

Zayn je po hodné chvíli otevřel.

"Vidíš? Jsi překrásný," usmál jsem se. Zayn opět sklopil hlavu a já ho otočil čelem ke mě.

"Chci abys sám viděl jak moc nádherný jsi. Pro mě... jsi dokonalý. Jsi to nejlepší co mě v životě potkalo a postarám se o to abys byl štastný."

Zayn se stydlivě usmál, a vypadal tak nevinně, tak... ani to nedokážu popsat. Byl prostě... kouzelný.