ONE DIRECTION FAN FICTION

O TŘI TÝDNY POZDĚJI

"Pane Payne, potřebujeme aby se Zayn dostavil na stanici," řekl do telefonu komisař.

"Dobře. O co jde?" zeptal jsem se.
"Chytili jsme manžele Andersonovy, i jejich syny," řekl.
"To myslíte vážně?" řekl jsem nadšeně. "Máte je."

"Ano," řekl. "S pomocí paní Stylesové."
"Kaithleen," vydechl jsem. "Je tam taky?"

"Spolu se svým manželem," řekl.

"D-dobře, hned tam budeme. Děkuju vám," zavěsil jsem a běžel jsem za Zaynem.

"Zayne, lásko moje," objal jsem ho.

"Co se stalo?" zeptal se s úsměvem.

"Mají je. Mají ty hajzly co tě unesli. Právě jsou na policii," řekl jsem.

V tu chvíli Zayn ztuhnul. Když se dlouho nehýbal ani nic neříkal, dostal jsem strach.
"Zee, zlatíčko jsi v ořádku?" pohladil jsem ho po tváři.
"Oni jsou.... tady?" podíval se na mě.

"Neboj se, už ti neublíží. Dostanou zasloužený trest," řekl jsem. "Ale budeš je muset identifikovat. Stačí udělat to, a bude po všem. Teda, pak nás čeká soud, ale když bude třeba zadlužím se na deset let jenom abych si najal dobrého právníka a postaral se aby tam strávili zbytek života."
Zayn nic neřekl, jenom mě objal.

"Miláčku," řekl jsem jemně. "Brzo už bude po všem."
On jenom vzlykl ale kývnul. "B-bude po všem."

"Zayne, vím že je to těžké, ale potřebuju abys identifikoval ty co tě unesli a drželi ve sklepě ano?" řekl komisař, se kterým jsem celou dobu komunikoval. Bylo vidět že mu na Zaynově případu opravdu záleží.

Zayn jenom kývl.

"Jsou za tímhle sklem, a nevidí nás. Jenom my je. Neublíží ti jasné?" řekl ještě.

Zayn znova kývl.

"Přivedte je," řekl někomu. V tom se otevřeli dveře a do místnosti za sklem pomalu vcházely čtyři osoby.

Já Zayna pevně držel a musel jsem se držet abych tam nevtrhul a nezabil je.

"Takžel... poznáváš tyhle lidi?" zeptal se komisař opatrně.

Zayn se celý trářl a začal brečet. "A-ano," kývl.

"Tihle lidi tě unesli a drželi tě zavřeného," zeptal se.

Zayn zase kývl a schoval se do mé náruče.

"Ššš," políbil jsem ho do vlasů. "Bude to dobré, miláčku. Za chvíli to bude za námi."
 

"Zayne, prosím, řekni nám co všechno ti udělali," řekl komisař. "Jestli chceme aby nikdy nevyšli ven, musíme na ně mít co nejvíc činů, za které je můžeme obžalovat."

"Nevím jestli je Zayn v takovém stavu, aby mohl o tom mluvit," hladil jsem ho po vlasech.

"Dobře, chápu," pokývl komisař hlavou. "Myslíte že by pomohlo kdybych přivedl paní Stylesovou?"

"Myslím že ano," řekl jsem.

"Půjdu pro ni," vstal a než odešel lehce se dotknul Zaynova ramene.

"Zaynie, zlatíčko moje," objímal jsem ho. "Chceš jim to říct nebo chceš jít domů? Uděláme co budeš chtít ty. Ale čím dřív jim řekneš co ti provedly, tím dřív budou hnít do vězení," řekl jsem jemně. "Ale rozhodnutí je ted na tobě.

"Chci... řeknu j-jim to," řekl slabě.

"Dobře," políbil jsem s úsměvem na krátce. "Miluju tě, a zůstanu při tobě.ů

Zayn kývl a sám mě ještě jednou políbil.

"Zayne," vešla po chvíli dovnitř Kaithleen s komisařem. "Jsem tady," sedla si vedle Zayna.

"Takže... můžeme začít?" zeptal se komisař.

"A-ano," řekl Zayn po chvíli tiše.

"Tak dobře," kývl komisař. "Zayne, začni prosím dnem co tě unesli. Co se vlastně stalo? Prosím, snaž se rozzpomenout."

"J-já, všechno bylo moc rychlé," řekl tiše. "Pamatuju si jak mi někdo zezadu zakryl pusu a násilím mě někam odvedl. Táta byl v práci a máma nakupovala na trhu. Bránil jsem se, ale nakonec mě naložili do nějakého vozu, kde mě svázali. Další dny mám jako v mlze. Nevím... j-já nevím," začal se třást.

"Dobře, dobře. Řekni nám co si pamatuješ, cokoliv ano?" řekl komisař. "Kaithleen už nám nějaké věci řekla, ale značnou část tvého pobytu tam, nebyla přítomná. Takže to potřebujeme slyšet od tebe. Zayne, vím že je to těžké a bolestivé, ale musíš to říct, aby jsme ty hajzly mohli šoupnout do lochu na hodně, hodně dlouho dobu. Aby už nikomu neublížili."

Zayn slabě kývl.

"Neboj se zlatíčko," políbil jsem ho na čelo.

"Bili mě," řekl slabě a mě se stáhlo hrdlo.

"Kdo všechno tě bil?" zeptal se komisař.

"Pan Anderson, paní Andersonová, Jacob, Mick," začal vyjemnovávat.

"Zayne, čím vším tě bili?" zeptal se komisař. Bylo vidět že i on je z toho v rozpacích.

"Rukou, pěstí, opaskem, tyčí, provazem, pálili mě... cigaretou..."
V tom mi z očích vytryskly slzy. Nemohl jsem si pomoct. Rychle jsem si je otřel o opřel jsem si hlavu o Zaynovo rameno.

"Kromě bití, probíhalo tam ještě něco jiného?
"Nadávali mi, nedali mi jídlo, pití, svazovali mě, Mick někdy v noci přišel a..."

"Co ti udělal?"

"On... byl nahý a já... taky...on," stékalo mu po tváři stále víc slz. V té chvíli už jsem si mohl být jistý že byl zneužívaný.

"Ššš, pojd ke mě," objal jsm ho.

"Myslím že si dáme přestávku," řekl komisař. "Promiňte že mu musím oživovat vzpomínky, ale je to nutné," řekl komisař.

"Chápu to," pokývl jsem.

Po tom co jsme přišli domů, a ujistil jsem že Zayn usnul, šel jsem ještě na chvíli dolů. Harry a Kaitheen u nás zůstali na pár dní. Harry šel spát nahoru, tak trochu aby dohlížel na zayna kdyby se probudil a já zůstal v kuchyni s Kaithelleen.

"Proč jsi mi neřekla že ho... tvůj bratr znásilňoval?" zeptal jsem se jí.

"Nechtěla jsem ti to říkat. Vím jak by tě to ranilo," řekla.

"Jo, ale měla jsi mi to říct. Ikdyž, došlo mi že došlo i k něčemu takovému," sklopil jsem hlavu.

"Mick to poprvé udělal asi rok po tom co Zayn unesli. Měl tehdy 18, Zayn 14. Já... myslím že se nějakým úchylným, nepochopitelným způsobem do Zayna zamiloval. Nevím, věřím tomu, že kdyby se Zayn nebránil, kdyby... prostě... věřím tomu že by ho odtamtud odvedl. Ale je to odporný hajzl. A mí rodiče na něj mají hrozný vliv. Ani nevíš jak lituju že jsem neudělala víc. Ale chci to napravit, postarám se o to aby za to všechno zaplatili. Už se jich nebojím," řekla rozhodně.

Já stiskl její ruku a doufal jsem že brzo to bude všechno za námi. Ikdyž vím že pro Zayna to nikdy neskončí, vzpomínky mu zůstanou už navždy.