ONE DIRECTION FAN FICTION

Křičela. Stejně jako ostatní. Kopala. Stejně jako ostatní. Chvěla se. Stejně jako ostatní. Plakala. Stejně jako ostatní. Bránila se. Stejně jako ostatní. I přesto ale nebyla jako ostatní. Nebyla to běžná londýnská kurva, jako ty předtím. Ne. Vyzařovala z ní čistota. Nevinost. Bezbranost. Nevypadala na víc jak 14. Její světlé hnědé jí padaly do obličeje, a vytvářely nezbedné vlny, jako moře. Její velké modré oči byli jako dva zářící diamanty. Její ústa byli drobné, ale přesto smyslné. Byla drobné postavy, a byla velmi hubená. I přesto mě ale její tělo dokázalo vzrušit ze všech nejvíc. Obdivoval jsem ho ze všech nejvíc. Každé její drobné znamínko, každá křivka... Žádná ve mě nedokázala probudit to co ona. Žádná.

Zavedl jsem ji do svého bytu. Zamčel jsem dveře, a ujistil se, že jsou všechny okna zajištěné. Tak jako vždy. Než si stihla uvědomit co se bude dít, povalil jsem ji na postel. Přejel jsem po jejích dětských ústech a něžně jsem je políbil. Hladil jsem ji po stehnech, a líbal její krk. Ona byla naprosto tiše. Cítil jsem pouze její zrychlený tep. "Nech mě jít," zašeptala najednou. "Proč bys chtěla odejít? Vybral jsem si tě z tisíců jiných. Měla by jsi se cítit poctěná, že jsem si vybral právě tebe," přejel jsem po jejích jemných vlasech, za které jsem v sekudně prudce zatahal, takže vykřikla. "Radši mě neprovokuj," zavrčel jsem a vášnivě jsem se vrhl na její krk, její labutí krk. "Prosím," vzlykla. Já jsem ji nevnímal. Jenom její tělo. "Jsi krásná," řekl jsem zatímco jsem jí strhl šaty. Sundal jsem jí podprsenku, a začal jsem dráždit její bradavky. Skousával jsem, a bylo mi jedno že řve od bolesti. Tvrdě jsem je mačkal, a snažil se jí líbat. Ona ale stála jenom plakala a uhýbala hlavou. Dal jsem jí facku, a sjel dolů. Sundal jsem jí kalhotky a přejel jsem po jejím místě. Začal jsem ji lízat, tak chtivě, nenasytně. Ona vzdychala a plakala zároveň. Chvílemi to vypadalo že se ani nemůže nadechnout. Přestalo mě to bavit a sundal jsem si košili. Hned po ní i kalhoty. Popadl jsem ji za vlasy. "Kuř, ty malá děvko," zasyčel jsem. Ona jenom plakala, a kývala hlavou na nesouhlas. "Neslyšelas sakra?" zavrčel jsem. "Fajn. Asi potřebuješ malé povzbuzení," usmál jsem se. Vytáhl jsem si svůj nůž a začal jsem s ním pomaloučku pohybovat před jejím obličejem, a namířil jsem čepelí k jejímu krku. "Řekl jsem, kuř," zavrčel jsem. Slabě kývla, a já nůž odložil na noční stolek. "Tak se mi to líbí," pohladil jsem ji po vlasech. Třesoucíma rukama mi sundala boxerky. Zavřela oči a strčila si ho do pusy. Byla neobratná, zřejmě to dělala poprvé. Dávila se, a já ji chytil pevně za vlasy. "Pomůžu ti," řekl jsem a začal jsem s její hlavou pohybovat, tak jak jsem chtěl. Sám jsem si určoval tempo. Stačil mi jenom pohled na ní. Na její nevinné, ale pro mě zvrácené tělo a andělskou tvář. Brzo jsem vyvrcholil, a dal jsem si pozor aby nic nevyplivla. "Asi budu zvracet," řekla zhnuseně a otřela si ústa. "To by ses opovážila jenom jednou, štětko," chytil jsem ji prudce za ramena. "A teď si lehni, kurva," řekl jsem, a ona poslechla. Přejížděl jsem prsty po jejím těle. Při každém mém doteku se třásla. Tak se mi to líbilo. Chtěl jsem aby měla strach. Kňucela a prosila. Zmáčkl jsem jí rty. "Nech toho, ty čubko. Rozumíš. Pochop že tohle není hra. Jestli chceš ještě vidět denní světlo, drž hubu," řekl jsem, a potom jsem jí políbil. Párkrát jsem si přejel po penise a vnikl jsem do ní. Vykřikla od bolesti. Chtěl jsem jí dát facku, ale všiml jsem si že z ní teče pramen krve. Polkl jsem. Ještě nikdy jsem nebyl s pannou. Vždy to byli jenom laciné štětky. Hned mi bylo jasné že ona je jiná. Pohladil jsem ji po tváři, a začal jsem lehce přirážet. To se mi nepodobalo, vždycky jsem už od začátku přirážel co nejtvrději a nejrychleji. Ale nevím proč, u ní bylo všechno jiné. Po tváře jí teklo milion slz, a snažila se tišit svoje výkřiky. Fascinovala mě. Vypadala jako anděl. Anděl který se dostal do rukou dábla. Začal jsem přirážet pořád rychleji, a rychleji až jsem se do ní vyčerpaný udělal. Svalil jsem se vedle ní, a ona vedle mě jenom bezmocně brečela. "Neřvi," zavrčel jsem. Zakryla si pusu, a dál plakala. Celá se chvěla. Chvilku jsem počkal, a otočil jsem ji na břicho. "Prosím ne," žádala. "Drž už hubu," zavrčel jsem. Hned jsem ho do ní vrazil zezadu. Vyjekla od bolesti. Začal jsem do ní přirážet jako zběsilý. Bylo mi jedno jakou bolest jí to způsobuje. Zabořila hlavu do polštáře, a já slyšel jenom přidušené vzlyky a výkřiky. Vzrušovalo mě to. Držel jsem ji pevně za vlasy. Brzo jsem se udělal a slezl jsem z ní. Ona se hodnou chvíli ani nepohla. Dokonce jsem neslyšel ani žádné zvuky. Otočil jsem ji k sobě a viděl jsem její mrtvý výraz. Vypadala jako mrtvá, ale nebyla. Jenom zírala do prázdná. Slyšel jsem jenom její slabý dech. "Slyšíš mě?" řekl jsem tiše. "Kurva, slyšíš mě?" zatřásl jsem s ní. Pokaždé jsem svou obět zabil. Obvykle jsem ji podřízl. Ale ne. U ní jsem to nedokázal. Při pohledu do jejích očí mi došlo že vevnitř je už mrtvá. Oblékl jsem ji do šatů, které jsem si nechal jako suvenýr od jedné ze svých obětí, a nechal jsem ji v uličce. Zabouchnul jsem za sebou dveře, a až za nimi došlo jakto že jsem tak vyměkl. Jakto že jsem ji nechal jít. Nedalo mi to a vrátil jsem se tam kde jsem ji nechal, ale už tam nebyla. Nechal jsem ji jít.

"Pane Stylesi. Jste nejznámější seriový vrah současnoti," řekl novinář.

"Ano. Myslím, že jsem," řekl jsem chladně.

"Kolik žen jste vlastně zabil? Byl jste odsouzený za vraždu dvanácti žen,"

"Bylo jich celkem 29," řekl jsem.

"Tak proč jste byl odsouzený pouze za dvanáct z nich?"

"Protože ty ostatní mi nedokázali. Vlastně se na ně ani neptali," usmál jsem se.

"Utekla vám někdy některá z obětí?"

"Ano. Jenom jediná. Teda... nechal jsem ji utéct. Ta poslední..."

"Proč jste to udělal?"

"Proč? Víte proč je obloha modrá? Víte proč každé druhé manželství končí rozvodem? Ne, na některé otázky není odpověd."

"Litujete toho?"

"Ničeho nelituju."

"Uvědomujete si že strávíte celý život ve vězení, a že se stále uvažuje nad rosudkem smrti?"

"Ano."

"Uvítal by jste raději smrt?"

"Ano."

"Můžu se zeptat proč?"

"Protože život bez svobody, která mi byla odepřená, pro mě už nemá smysl."