ONE DIRECTION FAN FICTION

O DVA TÝDNY POZDĚJI

LOUIHO POHLED

Vrátil jsem se do domácího léčení, s tím že se musím ještě šetřit. Pořád jsem se ještě cítil slabý, a věděl jsem že musím odpočívat. Od Williamova pohřbu uběhlo už několik dní, pohřeb byl vážně těžký. Bylo to tak zvláštní. Ano, samozřejmě, byl to můj bratr a syn mojí mámy, ale i tak, věděli jsme že zabil našeho otce a ublížil tolika dalším lidem. Zayn a Liam začali pracovat u nás ve firmě, za což jsem byl vážně rád, a chtěl jsem aby se měli co nejlíp.

"Tak jak se máš?" vešel do mého pokoje Harry.

"Už líp," usmál jsem se.

"Vypadáš líp," taky se usmál.

"Můžeš mi prosím podat telefon?" zeptal jsem se ho po chvíli.

"Jasně," podal mi ho.

"Musím zavolat že do Afriky nepojedu," řekl jsem.

"Vážně? Myslel jsem že jsi odhodlaný tam jet," sedl si Harry.

"Jo, byl jsem. Ale... ještě bude trvat minimálně několik dní než se úplně zotavím, navíc nechci tady nechávat mámu samotnou, a... chtěl bych být s Dianou," řekl jsem

"Vrátila se k tobě?" zeptal se.

"Jo," usmál jsem se. "Ale vím že na ni v jistých věcech budu muset jít pomalu. Vím co jí způsobil... můj bratr," řekl jsem.

"Jo. No... vím že to byl tvůj bratr ale jsem rád že od něho máme všichni pokoj. Neber to ve zlém," řekl.

"Ne, já tě chápu. Ale... nedovedeš si představit co cítím když... si vzpomenu na poslední chvíle s ním. To co říkal, jak se na mě díval, to jak jsem... jak jsem na něj vystřelil ve stejnou chvíli jako on na mě. Bylo to tak... nedokážu to popsat. Jakobych zabil kus sebe. Vím jaký byl, ale zažili jsme i nějaké hezké chvíle, přece jenom... byli jsme dvojčata. A takové pouto bývá pevné," řekl jsem.

"Já vím," stiskl mou ruku. "Ale teď mysli hlavně na to že ty jsi tady a musíš najít způsob jak být v životě opravdu štastný, po boku Diany."

"Jo," usmál jsem se.

"A... Zayn a Liam jsou taky dost pěkný páreček. Sice jsou spolu jenom krátce, no, vlastně skoro stejně jako vy s Dianou, ale vypadají jakoby byli spolu už roky," zasmál se.

"Jo, jsou vážní úžasní kluci. A věřím že spolu budou šťastní. Tak jako já a... Diana," usmál jsem se.

DIANIN POHLED

"Jak se cítíš sestři?" pohladil jsem ji s úsměvem po vlasech.

"Už je to mnohem lepší," pousmála se.

"Udělala jsi dobře že jsi se vrátila k Louimu. Víš že tě ted vážně potřebuje, a myslím že tvoje přítomnost pomůže i Johannah a holkám," řekl.

"Jo, já vím. Jsem ráda že jsem se tak rozhodla. Víš, napřed jsem si nebyla jistá. Po tom co se stalo. Bála jsem se že s ním nebude moct... být, protože jsem pořád v mysli viděla jeho bratra, při tom... co mi udělal, ale když se podívám na Louiho, ikdyž má stejnou tvář, je přece úplně jiný. Má krásnou duši a dobré srdce, a vím že s ním můžu být opravdu štastná," usmála se.

"To jsem rád. Jsem si jistý že brzo se všechno spraví a že už vás čeká jenom to dobré," stisknul jsem její ruku.

"A co... ty a Zayn? Pokračujete to mezi vámi pořád tak skvěle jako doteď?" zeptala se potutelně.

"Jo," pousmál jsem se. "Miluju ho a on mě. Vážně jsem šťastný že ho mám."

"Jsem ráda za vás oba. Zasloužíte si to," řekla jsem.

LOUIHO POHLED

"Můžu?" ozval se sladký hlas Diany zatímco nakoukla dovnitř.

"Jasně," usmál jsem se.

Zavřela za sebou dveře a sedla si na postel ke mě.

"Tvoje máma je s holkama dole, řekla že s nimi chce ted trávit mnohem víc času," řekla s úsměvem.

"To je dobře. Myslím že jí pomůže když bude v blízkosti lidí které miluje," řekl jsem.

"Určitě ano," řekla.

"Víš... chtěl jsem se tě na něco zeptat," řekl jsem.

"Na co?" vzala mou ruku.

"Já... chtěl jsem se tě zeptat jestli mi pomůžeš s mým projektem," řekl jsem.

"S tím který bude pomáhat potřebným?" usmála se

"Jo, chci abys byla při mém boku. Aby jsi toho byla součástí. Moc tě miluju a chci... chci aby jsme už navždy byli spolu, aby jsme spolu všechno sdíleli, aby jsme společně dělali to co nás oba dělalo štastné," usmál jsem se.

"Taky to chci," objala mě se slzami v očích.

"Strašně tě miluju," řekl jsem.

"Taky tě miluju," zašeptala.

"Lásko," pohladil jsem ji po vlasech a podíval jsem se jí přímo do očí.

"Ano?" pousmála se.

"Když se na mě podíváš, už ho... nevidíš?" zeptal jsem se.

"Když se na tebe podívám," vzala mou tvář do dlaní. "Vidím jenom tebe. Vidím kluka, kterého miluju, se kterým chci být už do konce života."

"Miluju tě," políbil jsem ji dlouze se smíchem.

"Já tebe taky," usmála se během polibku.

O DVA ROKY POZDĚJI

DIANIN POHLED

Během dvou let se charita kterou založil Louis spolu se svou mámou stala známou a úspěšnou. Charitativní projekty zahrnují pomoc zaostalým zemím, sirotkům, těžce nemocným, ale taky podporujepráva gayů a taky upozorňuje na násilí páchané na ženách. Vlastně, zahrnuje snad všechno. Miluju ten pocit, že někomu pomáháme, že někomu můžeme změnit život k lepšímu. Vážně.

Johannah se se ztrátou Williama už smířila, ikdyž je mi jasné že bolest a to prázdné místo v jejím srdci zůstane navždy. Phoebe a Daisy zůstali těma milýma holkama jako byli vždycky, a já je opravdu zboznuju.. Je to jako bych měla dvě mladší ségry. Rodiče si polepšili, jejich obchod začal prosperovat, a oni si mohli dovolit přestěhovat se do lepšího domu. Harry a Claire jsou pořád spolu, stejně pevní jako vždycky. Zaynova máma se už úplně vyléčila, po tom co podstoupila operaci, díky práci kterou získal jeho táta díky Louimu, se i jejich život obrátil k lepšímu. Můj brácha Liam spolu se Zaynem jsou stále víc štastnější a zamiloanější, alespoň tak vypadají. Jsem za ně vážně šťastná. Liam se mi dokonce nedávno svěřil že by ho rád pořádal o ruku. No a já a Louis jsme spolu, a naše láska je vážně silná. Každým dnem cítím že ho miluju víc než den předešlý. Chci s ním být až do konce našich životů, protože vím že při nikom jiném bych nenalezla ten úžasný pocit, který mi dokáže dát jenom on. Miluju ho a to nemůže změnit nic.