ONE DIRECTION FAN FICTION

DIANIN POHLED

Druhý den jsem Pheobe a Daisy odvezla spolu s Louim k jejich kamarádce, u které měli přespat.

"Bavila ses včera večer? Teda až na toho kreténa," pousmál se Louis.

"Jo, byla to zábava," taky jsem se usmála.

"Nezajdeme si někde na jídlo?" zeptal se.

"Oh, vlastně... jsem tě chtěla poprosit jestli bych nemohla zajít za rodiči. Holky dnes nejsou doma takže bych mohla ne?" zeptala jsem se.

"Jasně," kývl.

"Dobře. Vysaď mě na nejbližší zastávce," řekla jsem.

"Proč?" zasmál se. "Klidně tě tam odvezu."

"Vážně? Nevadilo by ti to?" zeptala jsem se.

"Jasně že ne," usmál se. "Jenom mi dej adresu a zkus mě navigovat."

"Tak dobře," řekla jsem se smíchem.

***

"Mami! Tati!" objala jsem je rychle. "Chyběli jste mi."

"Ty nám taky zlato! A to jsi tam jenom pár dní," řekla máma a dala mi pusu do vlasů.

"Máš se tam dobře? Nic ti nechybí?" prohlídl si mě táta.

"Ne, je to tam skvělý, vážně. Ehm..." podívala jsem se na Louiho jak stojí u dveří. "Tohle je Louis. Syn mojí zaměstavatelky."

"Louis Tomlinson," přišel k nám s úsměvem a podal si s rodiči ruku.

"Karen Paynová," usmála se máma.

"Geffrey Payne," kývl táta hlavou.

"Moc mě těší," řekl Louis. "Vaše dcera o vás vážně moc hezky mluví. A moc jí chybíte," podíval se na mě.

"I ona nám," pohladila mě máma po vlasech.

"No, alespoň tady máte Liama," řekl.

"Ano, ale... on je pořád v práci... teda zatím," sklopila máma hlavu.

"Jak to myslíš mami?" zeptala jsem se zmateně.

"Ve firmě propouští a je dost možná že propustí i Liama. Není tam moc dlouho a zdá se že už jim nebude potřebný," řekla máma.

"Co? Vždyť Liam je finanční genius. Bože, vždyt svou práci odvádí tak svkěle. Jestli ho propustí, klidně si budu stěžovat. Tohle nedovolím," řekla jsem rázně a Louis mi dal ruku na rameno.

"Možná bych mohl pomoct," řekl.

"Jak bys nám mohl pomoct chlapče?" povzdychl si táta.

"No... moje máma vlastní společnost. Máme hodně zaměstanců, a všichni jsou dobře placení. Myslím že bych s ní mohl promluvit a přesvědčit ji aby ho zaměstnala... alespoň na zkoušku," usmál se.

"To myslíš vážně?" podívala jsem se na něj.

"Jasně. Jsi... moje kamarádka ne? A i Liam vypadá jako fajn kluk, a chtěl bych vám alespoň trošku pomoct," řekl.

"No, jestli to myslíte vážně, budeme vám velice vděční," usmála se máma a krátce ho objala.

"Myslím to vážně. Nebojte, se. Udělám všechno proto abych mu pomohl," usmál se na mě jemně.

"Děkuju," vzala jsem jeho ruku.

LIAMŮV POHLED

"Takže... ty mi nabízíš práci?" zeptal jsem se Louiho.

"No, musím to ještě dohodnout s mámou ale jsem si jistý že tě vezme," dal mi povzbudivě ruku na rameno.

"Tak jestli je to tak," usmál jsem se. "Moc ti děkuju."

"Ještě mi neděkuj," řekl. "Jdu teď mámě zavolat jo?"

"Jasně," usmála se na něj Diana.

On jí věnoval ještě krátký úsměv a vyšel ven.

"Di?" podíval jsem se na ni záludně.

"Hmm?" věnovala mi letmý pohled.

"Co se to mezi váma dvěma děje?" zeptal jsem se.

"Nic," zdálo se mi že zčervenala. "Jenom jsem se s ním spřátelila. Ale ni víc v tom není."

"Jsi si jistá?" nenechal jsme se odbýt.

"Ikdybych k němu něco cítila," sklonila hlavu. "Nechci si s ním začínat. Zaprvé by to bylo komplikované, a zadruhé, pořád to ještě není tak dávno co Niall..."

"Já vím," dal jsem jí ruku na koleno. "Ale musíš jít dál."

Ona jenom kývla a pohladila mě po tváři.

"Radši mi řekni jak to šlo se Zaynem?" pousmála se.

"No... políbili jsme se," řekl jsem.

"Co?" vykřikla nadšeně.

"Ššš," snažil jsem se ji ztišit.

"Promiň, ale jsem překvapená. Páni vy na to teda jdete rychle," řekla.

"Ne, byla to jenom pusa. Já... myslím že nikdo o něm neví že je... na kluky," řekl jsem.

"Vážně? No, ale třeba ještě nepotkal toho pravého?" pousmála se.

"Nech toho. Fakt se mi líbí, nejenom vzhledově ale i z toho jak jsme si povídali, jak jsem viděl jak si hraje s Phoebe a Daisy, jeho úsměv. A je to fakt fešák ne?" usmál jsem se.

"To je," taky se usmála. "Máš jeho číslo?"

"Jo," kývl jsem.

"Tak proč mu třeba nezavoláš? Nebo nenapíšeš?" řekla.

"To ne," řekl jsem rychle.

"Proč? No tak, nenech si ujít příležitost být šťastný," pousmála se.

Já už nic neřekl, jenom jsem jí věnoval vděčný úsměv.

"Máš to!" vtrhl najednou do pokoje Louis.

"Co?" vstal jsem a Diana se mnou.

"Máš tu práci! Můžeš nastoupit od příštího měsíce!" řekl s úsměvem.

"Vážně?" rozběhla se Diana k němu a objala ho.

"Vážně," zasmál se.

"Děkuju," políbila ho dlouze na ústa. Pak se s nervozním smíchem odtáhla. "Děkuju."

"N-nemáš zač," řekl překvpaeně.

"Fakt díky," přišel jsem i já k němu a objal jsem ho.

"To nic, opravdu," usmál se na Dianu, která vypadala že je jí trapně že ho políbila. Ale, pro mě to byl jenom další důkaz že se mezi nimi musí něco dít.

LOUIHO POHLED

Po tom polibku se mi zdála Diana nervozní. No, já byl vlastně taky. Vážně jsem k ní něco cítil, a ten polibek to jenom potvrdil. Toužil jsem její rty spojit opět s těmi mými, ale rozhodně jsem nechtěl aby si to vyložila nějak špatně. Tak jsem prostě jenom mlčel a odvezl jsem ji zpátky k nám.

"Tak... já si asi půjdu dát sprchu," řekla najednou.

"Dobře," pousmál jsem se a odešel jsem do svého pokoje.

"Čau brácho," pozdravil mě Will se smíchem.

"Ahoj," padl jsem na postel.

"Tak... jak to šlo?" zeptal se.

"Co tím myslíš?" podíval jsem se na něj.

"Ale nic... jenom... byl jsi s ní sám ne? Došlo k něčemu?" usmál se drze.

"Sklapni," zasyčel jsem.

"K něčemu došlo!" vyskočil z postele. "Poznám to. Tak co, dala ti?"

"Ty jsi fakt debil," odstrčil jsem ho. "Políbila mě, jako projev vděku za to že jsem pomohl její rodině."

"No jasně," začal se procházet po pokoji. "Ty seš fakt idiot brácho. Mohl jsi ji mít. Stačilo by jenom nebýt tak posraný srab."

"Hele, říkej si co chce jo? Jdu do knihovny, abych nemusel poslouchat tvoje blbé řeči," řekl jsem.

"Jasně, knihovna. Jak jinak," řekl tiše a já jenom obrátil oči v sloup.

WILLIAMŮV POHLED

Po tom co Liam odešel dolů, jsem vyšel na chodbu. Brzo jsem uslyšel téct vodu. Došlo mi že se určitě Diana sprchuje. Skousknul jsem si ret a rozhodl jsem se využít naskytnutou příležitost. Co nejtišeji jsem otevřel její dveře a zase jsem za sebou zavřel. Po chvíli voda utichla a já čekal opřený o její postel až vyjde.

"Wille, co... co tady děláš?" řekla Diana nervozně a začala si upravovat osušku, která na můj vkus nebyla dost krátká.

"Jenom jsem ti chtěl říct že jsem rád že jsi u nás, a že doufám že se tady cítíš dobře," přišel jsem pomalým krokem až k ní.

"Jo, jsem tady spokojená," pousmála se a obešla mě aby šla ke skříni.

"Fajn," řekl.

"Teď jestli mě omluvíš," začala otevírat skříň ale já ji chytil okolo pasu a políbil jsem ji. Vášnivě, přesně tak jak jsem už dlouho chtěl.

"Pusť mě," zakřičela když mě od sebe odtáhla a vrazila mi facku. Měla fakt páru, to musím uznat. "Co si o sobě myslíš?" otřela si pusu.

"Jenom jsem chtěl..." držel jsem si s úsměvem tvář.

"Víš co? Jdi pryč, slyšíš? Jdi pryč," začala mě vystrkovat z pokoje.

Když už jsem byl venku musel jsem se zasmát. Konečně. Konečně jsem ji dostal. Teda, ještě ne tak úplně. Rozhodně jsem se nemínil vzdát, dokud ji konečně nebudu mít... v pravém slova smyslu.