ONE DIRECTION FAN FICTION

DIANIN POHLED

Když jsem se oblékla, namalovala, udělala si vlasy... prostě jsem udělala všechno abych vypadala co nejlíp, sešla jsem dolů, kde jsem se měla setkat s Louim

"Diano!" zavolal někdo. Zdálo se mi že je to Louis tak jsem se otočila, ale byl to Will.

"Co je Wille?" řekla jsem otráveně.

"Vypadáš skvěle," prohlídl si mě. "Jdeš někam?"

"Ano. Jdu," usmála jsem se falešně.

"Můžu s tebou?" zeptal se.
"Ne. Přestaň být tak strašně dotěrný," řekla jsem a počítala jsem sekundy, dokud konečně přijde Louis.

On se jenom zasmál a chtěl něco říct, když přišel Louis.

"Připravená?" usmál se.

"Jasně," taky jsem se usmála.

"Oh, vy jdete na rande?" podíval se na nás.

"Ano," kývla jsem a vzala jsem Louiho za ruku. "Máš s tím snad nějaký problém?"

"Ne," zakroutil hlavou a složil si ruce na prsou. "Jsem rád že konečně i můj bráška dostal holku, ne jenom já. Přece jenom, tahle hezká tvář patří nám oboum."
"Měj se," řekla jsem otráveně.

"Zatím," mávl nám ještě se smíchem.

"Stalo se mezi vámi něco?" zeptal se mě Louis když jsme vyšli z domu.

"Ne, jenom, v poledne nastalo menší nedorozumění. Ale už je to vyřešené," pousmála jsem se.

"Dobře," taky se usmál. "Ale řekneš mi kdyby se vážně něco dělo že jo?"

"Jo," řekla jsem. "Ale nemluvme o tvém bratrovi. Kam mě vezmeš?"

"To je překvapení," usmál se a nastoupil jsme se do auta.

LOUIHO POHLED

Rozhodl jsem se Dianu vzít na místo, kde mě brával táta. Byla to už nefunkční malý zábavní park. Atrakce tam ještě pořád byli, ale byli už staré a zrezivělé. Každopádně, spoustu mých nejhezčích vzpomínek na dětství a na tátu jsem měl právě z tohoot místa.

"Sem jsme chodili s tátou, když jsem byl ještě malý," vzal jsem Dianu za ruku.

"Muselo to tady být vážně úžasné," rozhlédla se s úsměvem kolem sebe.

"Nejsi zklamaná? Nečekala jsi něco jiného?" zeptal jsem se.

"Ne, vůbec ne," stiskla mou ruku. "Vlastně mě to příjemně překvapilo. Trochu jsem se bála aby jsi mě nevzal někam,kde budeš ukazovat kolik máš peněz."

"Chtěl jsem aby mě trochu víc poznala," řekl jsem. "Tohle místo pro mě pořád hodně znamená."

"Jsem vážně ráda že jsme zrovna tady," usmála se. "Ale kde seženeme jídlo?"

Zasmál jsem se. "Neboj, na to jsem myslel. V autě mám nějaké koláčky, ty cos říkala že máš rada."

"Vážně?" rozzářily se jí oči. "Tak už jsem klidná."

Byla vážně roztomilá a cítil jsem se s ní dobře a opravdu uvolněně.

Když jsme se prošli kolem, sedli jsme si na houpačky a povídali jsme si.

"Takže... sem jsi chodil s tátou?" usmála se.

"Jo. Už odmalička. Já, táta, William a já. Někdy i máma. Víš... doma jsem byl pohlcený luxusem, všechno bylo tak... nudné. Tady to bylo jako jiný svět," podíval jsem se na ni

"To u nás byla vždycky zábava. Ikdyž jsme se mačkali v tom malém bytečku," zasmála se.

"Lidi mají pravdu. To že jsi bohatý neznamená všechno. Pak si většinou nevážíš maličkostí. Ale táta nechtěl aby jsme byli takoví. Jasně, měli jsme plno hraček, ale kdykoliv jsme za ni nepoděkovali, nebo jsme třeba něco provedli, klidně nám je sebral. Dával nám zaracha, tak jako ostatním. Když jsme dostali dobrou známku, pochválil nás. Když jsme dostali špatnou, řekl nám ať se příště zlepšíme. Ale hlavně... nutil mě překonávat svoje strachy," vydechl jsem. "Vždycky jsem měl panickou hrůzu z výšek, narozdíl od Williama. Ten výšky přímo miloval a pořád se mi vysmíval, stejně jako ostatní děti. A tak... jsem jednou řekl že chci na tu největší atrakci co tady je. Táta se mě zeptal jestli jsem si jistý a já najednou vážně znejistěl. Ale on mě vzal za ruku a řekl že pojede se mnou a že to zvládnu. Že když si řeknu že to dokážu, tak to opravdu dokážu. A dokázal," usmál jsem se a Diana se natáhla pro mou ruku a propletla naše prsty.

"To je hezký," řekla. "I mě a Liamovi táta vždycky říká že se nemůžeme podceňovat a musíme se překonávat. A nedát se zlomit."

"Jo," usmál jsem se. "S tátou jsem měl vážně silný vztah. Mnohem silnější než William. Ten byl vždycky tak nějak obklopený kamarády nebo byl prostě sám a dělal co chtěl. Když už jsme byli v pubertě, dost se s tátou hádal. Ale když náš táta zemřel, taky ho to vzalo. Sice nevypadal tak zničeně jako já, nebrečel tak jako já, ale vím že ho to vzalo. Několik dní skoro nemluvil. Snažil jsem se stát při mámě a při sestrách, byly ještě malé když se to stalo," řekl jsem.

"Loui, vážně mě to mrzí. Je mi jasné jak moc jsi ho měl rád," řekla Diana jemně.

"Jo, to měl," pousmál jsem se.

Na té houpačce jsme strávili ještě hodinu. Naše konverzace se časem začala ubírat veselejším směrem. Vážně jsme se hodně nasmáli a taky jsme si dali spoustu polibků, úžasných polibků. Vážně jsem se do ní zamiloval. Byla to vážně lehké, zamilovat se do ní.

"Tak... půjdeme už pro Daisy a Phoebe ne?" řekla Diana když jsme šli k autu.

"Jo, už je pomalu čas," usmál jsem se a ještě jednou jsem ji políbil když jsme nastoupili.

"Vážně jsem se dobře bavila," řekla.

"Já taky," usmál se. "Víš... doufám že na to nejdu příliš rychle, což asi jdu, ale chci se tě zeptat jestli bys se mnou... nechtěla chodit."

Zdálo se mi že trochu váhala s opovědí ale pak mě dlouze políbila. "Ano."

"Páni. Oddechlo se mi," řekl jsem.

"No, většinou s kluky nezačínám chodit když se známe tak krátkou dobu, ale udělám vyjímku," zasmála se. "Ale... chtěla bych ti něco říct."

"Co?" zeptal jsem se jemně.

"Víš, 2 roky jsem měla přítele. Jmenoval se Niall a vážně moc jsem ho milovala. Ale naneštěstí, před rokem měl autonehodu, při které zemřel. Proto bych chtěla aby jsme na to šly pomalu, jestli mě chápeš," řekla.

"Ovšem že tě chápu," políbil jsem její ruku. "Nikdy bych neudělal něco co bys ty sama nechtěla, nikdy bych ti neublížil.

"Já vím," políbila mě "Ale co tvoje máma? Co řekne na to že jsi se po pouhém týdnu dal dohromady s chůvou?" pousmála se.

"No, to je jenom moje věc," usmál jsem se a zase jsem ji políbil.