ONE DIRECTION FAN FICTION

LIAMŮV POHLED

Zrovna jsem se chystal jít spát, když mi zavolala Diana.

"Halo?" řekl jsem.

"Ahoj bráško," řekla nadšeně.

"Proč mi voláš tak pozdě Di?" zeptal jsem se.

"Zdrželi jsme se s Louim a jeho sestrami ve městě," řekla.

"Jo?" zívl jsem.

"Víš... chtěla jsem ti říct že s Louim jsem dnes měla rande a pak se mě zeptal jestli s ním nechci chodit a já řekla ano," řekla se smíchem.

"Nejdete na to trochu rychle?" zeptal jsem se.

"No, ty máš co říkat. Nevím kdo políbil kluka, kterého viděl dvakrát v životě sotva pár hodin," řekla.

"Jo, ale to je něco jiného. Ty jsi moje malá ségra, jasný? Navíc, víš určitě že jsi připravená na vážný vztah po Niallovi?" zeptal jsem se opatrně.

"Neboj se, řekla jsem mu že na to chci trochu pomalu, kvůli tomu co se mi stalo. A už nejsem malá jasný?" zasmála se jemně.

"Tak fajn. A to byl jediný důvod proč mi volala?" zase jsem zívl. Byl jsem vážně unavený.

"Vlastně ne," řekla záludně. "Dnes jsem mluvila se Zaynem."

"Vážně? A co říkal?" řekl jsem s úsměvem.

"No... řekl mi že se mu vážně líbíš a chtěl by být s tebou, ale ještě nemá odvahu přiznat se. Ale řekl mi abych ti vyřídila že ti co nejdřív zavolá," řekl.

"Aha," sklonil jsem hlavu. "Díky."

"Liame? Vždyť to je dobré ne? Musíš ho pochopit. Sám přece víš jak to bylo těžké pro tebe," řekla.

"Ne, já vím. Jenom.. bojím se že nezavolá, že se už nesejdeme,já," řekl jsem smutně.

"Ale prosím tě. Nech toho jo? Navíc, vím že příští týden má Zayn narozeniny a bude je slavit tady a určitě bude rád když tam přijdeš," řekla.

"Nevím," řekl jsem. "Rád bych ho viděl, vážně. Ale mám strach že mě bude naprosto ignorovat."

"To nemůžeš vědět. Vážně o tom pochybuju. Neměj strach, jasný? Vždyť i já Louiho znám sotva týden a napřed jsem ani nedoufala že by se něco takové mohlo stát, ale podívej, už spolu chodíme. A mám ho vážně moc ráda, mám pocit že ho vlastně možná i miluju," řekla zasněně a já se usmál. Přál jsem jí aby našla šťěstí. Ale i tak mi něco říkalo že to možná nebude tak jednoduché jak si představuje.

DIANIN POHLED

Nastal den návratu Johannah a ikdyž já jsem chtěla náš vztah radši udržet nějakou udobu v tajnosti, Louis řekl že jí to chce hned říct, protože by jsme to stejně dlouho neutajili. William se mi zdál vážně zvláštní, v podstatě nic neříkal, ale jeho pohled mluvil za vše. Sice se snažl hrát že je mu to úplně jedno, ale vůbec jsem si tím nebyla jistá. Ani trochu.

"Mami," přivítaly ji s radostí Phoebe a Daisy. Johannah je se smíchem objala.

"Holky, chyběli jste mi," dala jim pusu na tvář.

"Mami," objal ji Louis.

"Loui," políbila ho do vlasů. "Wille," objala i jeho. Ten nasadil svůj falešný úsměv.

"Dobrý den, paní Tomlinsonová," přišla jsem k ní i já.
"Ahoj Diano," usmála se. "Zvládli jste to?"

"Ani nevíš jak mami," řekl Will.

Já se jenom nervozně usmála.

"Ehm, mami, až si trochu odpočineš, chtěli by jsme ti s Dianou něco říct," řekl Louis.

"Dobře," řekla. "Ale teď si chci na chvíli lehnout. Cesta byla vážně dlouhá," vydechla.

"Jasně," usmál se Louis, vzal její kufr a šel s ní nahoru.

"Tak... chystáte se říct mámě o vaší velké lásce?" usmál se William.

"Ano," řekla jsem.

"Nechci tě sklamat, zlato. Ale nevím jsetli máma bude souhlasit aby její syn chodil s chůvou," nasadil smutný výraz.
"Tobě do toho nic není. Jasný?" zasyčela jsem.

"Fajn," pokrčil rameny a s úsměvem odešel. Fakt jsem ho nesnášela.

LOUIHO POHLED

"Tak co mi chcete říct?" podívala se na nás máma. Já s Dianou jsme seděli naproti ní.

"Ehm," vzal jsem její ruku a máma nasadila překvapený výraz. "Chceme ti říct že spolu... že spolu.... chodíme."

"Oh," vydechla po chvíli. "Opravdu?" podívala se na Dianu.
"Ano," kývla s nesmělým úsměvem hlavou. "Mám vašeho syna moc ráda a chci vás ujistit že to rozhodně nebyl žádný můj plán ani nic takového, co by jste si mohla myslet."

Máma se otočila zády k nám a hodnou chvíli mlčela.

"Mami, řekni něco," řekl jsem po chvíli.

"Dobře," otočila se zpátky na nás. "Nemám s tím problém."
"Vážně?" zeptala se Diana.

"Ano," usmála se máma. "Vlastně... Louis to ani neví, ale já... jsem potkala jeho otce když jsem dělala v jejich domě pomocnou služku. Měla jsem tehdy 18, on 20. Zamilovali jsme se do sebe na první pohled. On se posatvil své rodině a krátko nato si mě vzal za ženu. Postaral se o to, abych si udělala školu a rozvíjela se, koupil nám dům a narodili se nám čtyři nádherné děti," řekla máma se slzami v očích.

"Mami," vstal jsem pomalu a šel jsem k ní abych ji objal.

"Tak moc mi chybí," vzlykla.

"Já vím. Mě taky," dál jsem ji objímal.

"Tak... přestaňme se slzami. On by to tak nechtěl. Chtěl aby jsme na něj vzpomínali s úsměvem," otřela si po chvíli slzy.

"Dobře. Máš pravdu," dal jsem jí pusu na čelo a přišel jsem k Dianě, kterou jsem políbil.

"Přeju vám ať vám at vyjde," usmála se a políbila Dianu na tvář.

"Děkuju vám," objala ji s úsměvem.

V tu chvíli jsem byl vážně šťastný. Věděl jsem že moje máma je úžasná, a že by mě podporovala za každých okolností, ale i tak, překvapila mě. Vážně jsem chtěl být s Dianou, strašně moc, a zdálo se že je to vážně možné.