ONE DIRECTION FAN FICTION

5.10.

NIALLŮV POHLED

Byla sobota odpoledne. Harry a Louis ještě nevyšli z pokoje a Liam si právě dopřával dlouhou sprchu. Já jsem seděl rozvalený na gauči a díval se na televizi, když najednou zazvonil Liamovi mobil.

"Nialle, vezmeš to prosím?" zakřičel Liam z koupelny.

Tiše jsem si povzdychl a zvedl jsem to.

"Halo?" řekl jsem.

"Dobrý den. Mluvím s Liamem Paynem?" zeptala se nějaká žena.

"Ne. Tady je Niall Horan. Jestli počkáte, hned vám ho dám," vstal jsem.

"Na to nemám čas. Prosím, jenom mu vyřiďte že pan Zayn Malik je v nemocnici," řekla žena.

"Cože?" vyjekl jsem. "Co se mu stalo?"

"Vypadá to že byl účastník autonehody," řekla žena.

"A je v pořádku?" zeptal jsem se vystrašeně.

"Není v ohrožení života, ale má nějaké zranění a prosil, abychom zavolali jeho příteli."

"V jaké je nemocnici?" zeptal jsem se zoufale.

"V nemocnici Hover," řekla žena.

"Děkuju vám," rychle jsem zavěsil.

"Kdo to byl?" přišel Liam v osušce.

"Volali z nemocnice. Zayn..." sklopil jsem hlavu.

"Co je s ním?" řekl Liam vystrašeně.

"Zayn měl nehodu. Ale neboj se, prý je v pořádku. Má jenom nějaké zranění," chytil jsem ho za ramena.

"Jak se nemám bát?" vykřikl Liam. "V jaké je nemocnici?"

"V místní nemocnici. Je to jenom deset minut cesty," řekl jsem.

"Hned tam jedu," řekl Liam a spěchal se do svého pokoje obléct.

Nervozně jsem si přejel po vlasech. Co se ještě stane?

Bez rozmýšlení jsem zaklepal na Harryho dveře a vešel jsem.

"Co je?" řekl Louis. On i Harry vypadli už teď zničeně.

"Zayn je v nemocnci. Měl nehodu," řekl jsem.

"Cože? Hned tam jedeme," vyskočil Louis na nohy a vzal si bundu.

"Harry, vstaň," pohladil ho. Harry vypadal opět zničeně, tak jako před pár týdny. Po chvilce jenom beze slova vstal.

"Počkáme na vás na chodbě," rychle jsem se vrátil zpátky do obýváku, kde už čekal Liam s nervy v koncích.

"Tak už pojďme," řekl nedočkavě a já si vzal klíče od auta.

"Neboj se," poplácal jsem ho ještě po rameni a všichni čtyři jsme odjeli do nemocnice.

***

LIAMŮV POHLED

"Můžu ho vidět?" zeptal jsem se sestry.

"Ano. Tímhle směrem, prosím," usmála se na mě.

"Děkuju," řekl jsem vděčně.

"Půjdeme s tebou," pohladil mě Niall po rameni.

"Ne. Nevím jestli spí, nebo je vzhůru. Potom vás zavolám," řekl jsem.

"Dobře," objal mě krátce.

Louis a Harry stáli se smutnými tvářemi opodál.

Zhluboka jsem se nadechl a otevřel jsem dveře Zaynova pokoje.

Uviděl jsem mého Zayna, jak bezvládně leží se zlomenou rukou a odřeným obličej na posteli, se zavřenýma očima. Potichu jsem si přitáhl stoličku k jeho posteli a opatrně jsem ho chytil za ruku a políbil jsem ji. V tu chvíli se Zayn začal probouzet a zanedlouho pootevřel oči.

"Liame," řekl slabě.

"Miláčku," zasmál jsem, ikdyž jsem měl slzy v očích. Vím že jeho stav nebyl příliš vážný, ale už jen vidět ho bezmocně ležet v nemocnici, mi způsobovalo bolest.

"Co se vlastně stalo?" zeptal se.

"To se přesně neví. Auto ve kterém jsi jel, narazilo do jiného auta. Byla to nehoda. Naštěstí nikdo nebyl vážně zraněný," hladil jsem po ruce. Zayn se usmál.

"Kdy budu moct odejít?" řekl.

"Budeš tady muset zůstat asi tři dny na pozorování, a pak se vrátíš domů a já se o tebe budu starat," usmál jsem se.

"Do hajzlu. Hrozně mě bolí ruka," podíval se na svou obvázanou ruku.

Zasmál jsem se: "Máš ji zlomenou, ale za chvíli už budeš úplně v pořádku."

"Tak, kde máme našeho pacienta?" vešel do pokoje se smíchem Niall.

"Podívej se na mě," řekl Zayn.

"No, mohls dopadnout i hůř. Naštěstí tvůj dokonalý obličej neutrpěl až tak velké škody," řekl Niall a jemně bouchl Zayna do jeho nezraněné ruky.

"Au," sykl tiše Zayn, ale pak se zase usmál. "Kde jsou Lou a Harry?"

"Na chodbě. Chtěli se na něco zeptat, za chvíli přijdou," řekl Niall.

"Lásko moje," políbil jsem Zayna něžně, nacož mě zesláble pohladil po vlasech.

HARRYHO POHLED

"Musíme se jít zeptat, kde se dělají testy na zjištění HIV," řekl Louis.

"Ne. Já nikam jít nechci," řekl jsem.

"Harry, nech toho. Myslíš si, že to nechám tak a budu čekat, až zjistíme, že už je pozdě a ta proklatá nemoc nás bude požírat zaživa? Tak to teda ne," řekl Louis odhodlaně.

"Ty jdi. Ale já nechci. Nechci," sklopil jsem hlavu.

"Harry. I kdybych tě tam měl dotáhnout jak malé děcko, tak si ty testy necháš udělat, jasné?" vzal mě drsně za ruku a podíval se mi s nešťastným ale taky silným výrazem do očí.

Slabě jsem kývl.

"Dobře," pustil mě.

"Teď se pojďme podívat za Zaynem," nasměroval si to k pokoji kde ležel a já ho následoval.

"Tak co?" snažil se Louis usmát, když jsme vešli.

"Kluci," usmál se Zayn. Vypadal hodně slabě, měl zlomenou ruku a obličej plný modřin.

"Jak ti je?" šel ho opatrně obejmout.

"Ujde to," řekl Zayn, i když bylo vidět, že má bolesti.

"Ještě, že se nestalo něco horšího," usmál jsem se.

"Nevím, co bych dělal, kdyby se to skončilo hůř," pohladil Liam Zayna.

V jednu chvíli jsem si představil, že možná takhle já nebo Louis zanedlouho dopadneme. Vyčerpaní, slabí, připoutaní na lůžko. Radši jsem na to nechtěl myslet a objal jsem Louiho kolem pasu.